Myrthus communis subsp. tarentina
K9x9
Je to stálezelený keř s malými, kožovitými lístky, kvete od července do srpna. Listy myrty jsou velmi aromatické a i květy voní. Plody jsou bílé kulovité, méně aromatické a svíravé oproti modročerným plodem nominantního druhu Mzrtus communis. Využití plodů jako drobné ovoce, nejčastěji ve směsi s jinými plody, jako ozdoba sladkého i slaného pečiva (Kypr), koření k nadívaní drůbeže a jiného masa určeného k opékání (bobule a větévky). Na Sardinii a Korsice se z nich vyrábí vyhlášený likér Mirto bianco, který je jemnější a delikátnější jako likér Mirto rosso z nominantního druhu. V Kalábrii se myrtovým olejem potírají sušené fíky, které tím získají větší trvanlivost i zajímavou příchuť. Podobně jako nominantní druh i tento je možné využít při alternativní bylinkové léčbě. Myrtová silice prokazatelně zabíjí bakterie a lze jí využít například k inhalaci při nachlazení či zánětu nosních dutin. Zevně se může použít jako klokatdlo, nebo žvýkat bobule při zánětech v ústní dutině.
Rostlina nemusí mít příliš teplé stanoviště, během léta jí prospívá pobyt venku. Na zimu ji dáváme do chladnější místnosti, kde postačí 10 °C.
Během růstového období potřebuje myrta mnoho vody, zaléváme vodou měkkou, nejlépe dešťovou. Náhlým opadáním listů reaguje rostlina na nadbytek vody nebo naopak na úplné vyschnutí kořenového balu. Přihnojujeme jednou týdně běžným tekutým hnojivem.
Zemina: Mladé rostliny potřebují zeminu lehčí, starší pak jílovitou – těžší. Časté přesazování může být škodlivé.
Myrta snese i tvarování, např. do tvaru malého stromku s kulatou korunou. Myrta je vhodná k výsadbě s jinými rostlinami, ale i samostatně působí velmi dekorativně. Používá se často jako zeleň do svatebních kytic a věnečků.